Taky se vám stalo, že jste narazili s blízkým člověkem na nesoulad v názorech a snažili jste se vysvětlit druhé straně, jak to vidíte a on vám tvrdil, že je to jinak a nebo někdy potvrdil, že to chápe, ale neměli jste pocit, že jste problém vyřešili?
1......Jeden z důvodů je podle mne komunikace "bojem", kdy se snažíme nad druhým zvítězit a prosadit svůj pohled. Tento druh komunikace není založen na konstruktivním postoji obou stran se snahou problém pochopit a vybrat nejlepší variantu přijatelnou pro obě strany, ale na snaze zvítězit nad druhým - stát se vítězem. V tomto případě jsme v pasti "boje" a zavíráme si cestu k nalezení opravdové příčiny problému a konsenzu, protože akce vyvolává reakci a hlavním cílem takové komunikace není obohatit naše vědomí o kousek užitečné pravdy, ale "zvítězit" a v horším případě ponížit druhou stranu případně ji způsobit bolest.
2.... Další možností, o které chci hlavně hovořit, je důvod nemožnosti nalezení konsenzu z důvodu naší malé schopnosti JASNĚ IDENTIFIKOVAT A POJMENOVAT PRAVOU PŘÍČINU NAŠEHO PROBLÉMU. V tomto případě zpočátku cítíme jen projevy a důsledky problému a ty pak často předkládáme druhému jako pravé příčiny a to někdy i z důvodu, že buď vědomě nebo podvědomě se vyhýbáme pravým příčinám, které by mohly vyvolat bolest buď u nás samotných nebo u druhého. Proto chodíme kolem horké kaše, mlžíme a nebo předkládáme obecné argumenty, místo abychom přiznali, co nám brání se jasně vyslovit. Pokud jsme dostatečně přesvědčiví, tak se nám může podařit druhou stranu, ale i sebe, přesvědčit o nepravých příčinách. To ale daný problém neřeší a naopak výsledkem této komunikace je další nepochopení a i určitý pocit "pachuti".
Mám zkušenost, že tuto povrchní a nedokončenou komunikaci poznáme NEPŘÍJEMNÝM POCITEM V TĚLE.
Neštěstím takto "dokončené" komunikace je nespokojenost se sebou samým ale i protistrany, která to zákonitě cítí podobně. Opakovaně nedokončená komunikace vytváří u obou pocit marnosti a staví do budoucnosti komunikační hráz, která se může stát i hlavní příčinou dalších problémů.
Pokud toto nastane, tak pro obě strany je dobré, SE K PROBLÉMU VRÁTIT a pokusit se dostat v příčinách AŽ NA DNO a i srozumitelně tuto příčinu za sebe pojmenovat. Je dobré i si nechat podanou informaci potvrdit druhou stranou jeho slovy např. dotazem : "jak chápeš to, co jsem ti právě řekl? "
Pokud se nám opravdu podaří nalézt pravou příčinu, ne které se oba shodneme, tak to opět pocítíme tentokráte ÚLEVOU A POVOLENÍM NAPĚTÍ V TĚLE. Ideální je i omluvit se, když cítíme, že je za co se omluvit a můžeme spor odložit a radostně jít dál.
Toto opravdové nalezení pravé příčiny a NENÁSILNÁ KOMUNIKACE je podle mne základem dobré komunikace a dobrých dlouhodobých vztahů a vyplatí se tomu dát čas, osobní odvahu k OPRAVDOVÉ AUTENTICITĚ, ale je nutné dát si pozor na to, aby komunikace o našich pocitech a problémech NEVYZNĚLA JAKO ÚTOK (viz bod 1.).
Jsem přesvědčen, že se tato upřímnost a hledání těch nejhlubších příčin a použití forem nenásilné komunikace NĚKOLIKANÁSOBNĚ vyplatí a výsledkem je i ještě větší sblížení a POCHOPENÍ SEBE I DRUHÉHO a prohloubení důvěry. Bez nalezení pravých příčin a bez nenásilné komunikace nemůžeme opravdu problém řešit.