JE BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA "SPRAVEDLIVÁ"?

Pokud chápeme spravedlnost jako proces, který vyžaduje určitou rovnováhu mezi dáváním a přijímáním, tak je těžké ji  vnímat bez jakéhokoli posuzování.
To by mohlo znamenat, že spravedlnost a bezpodmínečná láska nejsou slučitelné ?
Bezpodmínečná láska totiž nekladlade žádné podmínky ani nevyžaduje žádné hodnocení.
Bezpodmínečná láska je opravdu spontánním darem na základě svobodného rozhodnutí.  Tento "DAR" dáváme výlučně že sebe bez ohledu na budoucnost a další konání obdarovaného. 
Podle mne  onou "spravedlivou" energii, která se nám vrací, může být pro nás jen pocit radosti a pozitivní emoce v přítomném okamžiku dávání a pak dlouhodobě pocitem "správného" konání.
Dále bezpodmínečná láska se podle mne mimo obdarovaného dotýká i naší existence v Univerzu a schopnosti být s ním v harmonii.
A tak právě Univerzum je tou správnou autoritou, která posuzuje z dlouhodobého hlediska její pravdivost a prospěšnost ne jen pro dávajícího a obdarovaného, ale pro celé Univerzum.
Tímto způsobem můžeme "obdarovávat" láskou celé Univerzum a tím i sebe  a všechny ostatní.
Když je "láska" podmíněná, znamená to, že je spojena s očekáváním nějakého prospěchu nebo právě "spravedlivé" odpovědi – a tím se stává více obchodem než čistým, bezpodmínečným darem.
Je otázkou, zda lze takovou "lásku" ještě považovat za opravdovou Lásku a zda není spíš  pomocným "lepidlem" pro určitou formu symbiotického soužití.