Nejčastěji ho lze charakterizovat jako vztah, který vznikne na základě spojení VZÁJEMNĚ IDEÁLNÍCH PARTNERŮ a který bude díky tomu fungovat jakoby sám od sebe a je plný lásky od začátku až do konce a trvá až do smrti.
Přesně podle věty na konci většiny pohádek...A ŽILI SPOLU ŠŤASTNĚ A SPOKOJENĚ AŽ DO SMRTI....
Většina z nás měla ráda pohádky, a tak jsme si zvykli na ně věřit i v reálném životě. Realita je pro nás příliš tvrdá a tak raději uvěříme IDEÁLU. Raději si budeme namlouvat při seznámení, že ten, co stojí naproti, je ten "pravý/vá" a má přesně ty vlastnosti, které bychom si přáli, než abychom poznali jeho opravdové reálné vlastnosti a také před druhým tajíme naše vlastnosti, o kterých si myslíme, že by mohly náš vznikající vztah ohrozit. Navazování vztahu se mění na "lov" obecně uznávaného nejatraktivnějšího protějšku, včetně vzájemného lákání lovců i obětí různými klamavými taktikami a návnadami, místo toho abychom zapracovali na sobě a zjistili jsme, kdo opravdu jsme a vybudovali si i zdravou a silnou sebelásku a nabízeli opravdu sami sebe. Pak opravdu nabízíme okolí naše jedinečné a autentické vlastnosti a tím si můžeme přitáhnou dlouhodobě nejvhodnějšího partnera, který odpovídá našemu pravému já. Jsme zaneseni vztahovými vzorci a traumaty, které jsme si přinesli z většinou také velmi problematických vztahů našich předků a necháme se jimi negativně ovládat. Tyto problematické vlastnosti jsou hluboce otisknuty do našeho podvědomí, a tak nevědomě replikujeme tyto vzorce i do našich vztahů včetně s tím spojených problémů. Opakování těchto problémů má ale i silnou "školící" funkci, a tak si přitáhneme zpočátku "školitele". Velmi často se nám nepodaří tuto nefunkčnost odhalit, tak místo hledání a nahrazení těchto vzorců funkčnějšími "školení" s partnerem neustojíme, rozejdeme se a stále dokola procházíme podobnými vztahy a příčiny vidíme hlavně ve špatných vlastnostech partnera/ky.
Kdo z vás a kolik máte ve svém okolí dvojic, které spolu žijí dlouho (např. 30 let) opravdu v lásce, šťastně a spokojeně a není to jen jejich předstírání pro okolí?......Já osobně si nemohu na nikoho vzpomenout. Jen jsem viděl na internetu pár dokumentárních filmů o krásném soužití páru, které jim vydrželo až do stáří, a strávili tak spolu prakticky většinu života.
Zamysleli jste se nad tím:
Proč je rozvodovost více jak 50%?
Proč je tak běžná "nevěra" ?
Proč se lidé rozvádí i ve stáří?
Proč je tolik lidí, co raději žijí sami a bojí se vstoupit do vztahu?
Proč je mnoho lidí, kteří naopak vstupují do vztahu velmi rychle, ale brzy ho i ukončí?
Proč se lidé rozvádí ve zlobě s bolestí a s pocitem křivdy?
Proč si většinou partneři nerozumí a jejich komunikace se časem stává konfliktní a nebo zcela vymizí?
Proč lidé setrvávají dlouhodobě v nefunkčním vztahu nešťastní a často s depresemi a nebo jinými psychosomatickými nemocemi?
Každý den slyším v dopravních prostředcích, jak se baví dvě ženy mezi sebou, co ten jejich partner zase vyvádí a jak je to trápí.....Ale i muži mají problémy doma a trápí je to a řeší to, ale většinou workoholismem, alkoholem, sportem a nebo milenkou....
Opravdu lze tyto vztahové problémy, které postihují většinu dvojic, zdůvodnit tím, že se NEPOTKALI TEN SPRÁVNÝ PRINC S TOU SPRÁVNOU PRINCEZNOU?
Z výše uvedených a následujících důvodů se naše vztahy a jejich prožívání stávají stálým problémem, který se velmi dlouho a marně snažíme vyřešit.
Největšími nepřáteli dlouhodobých vztahů podle mne jsou:
1. Absence lásky
2. absence polaritní přitažlivosti (sexuální a doplňující)
3. neznalost sebe a toho druhého (vlastnosti a potřeby)
4. zásadní nekompatibilita osobností
5. nereálná očekávání vlastností partnera/ky
6. nefunkční vzorce a traumata z předchozích generací
7. zanedbání péče o vztah a přepnutí na "autopilota"
8. nefunkční komunikace
9. a hlavně nereálná představa o vztahu jako takovém -
mýtus o tzv. "ROMANTICKÉM VZTAHU"
Podle mne, pokud chceme prožívat spokojené a dlouhodobé vztahy, tak bychom je měli založit ne na romantických představách, ale na reálných základech a sami měli takové vlastnosti, které dlouhodobý vztah umožňují a také o sebe a o vztah neustále pečujeme (viz výše body 1 - 9).
Co pro to můžeme udělat?
1 a 2 Vstupujeme do vztahu na základě silné lásky a ne zamilovanosti do našich zidealizovaných představ o tom druhém. Na základě
dostatečně silné polarity (sexuální a v něčem, co nás doplňuje - co nám chybí) a i o ně průběžně pečujeme.
3. Procházíme hlubokým sebepoznáním včetně svých talentů a osobnostních vlastností a potřeb a zjišťujeme a prověřujeme autentické vlastnosti a potřeby toho druhého a i průběžně přezkoumáváme jejich změny
4. přezkoumáváme zda neexistují zásadní rozdíly v představách o prožívání a směřování života a v žebříčku hodnot
5. Nevytváříme si zidealizované těžko splnitelné a neověřené očekávání (růžové brýle) o partnerovi a pravdivý obraz o vlastnostech partnera vytváříme postupně na základě prožitých skutečností
6. Kriticky přezkoumáme vztahové vzorce rodičů i prarodičů (zejména nefunkční) a uvědomíme si, že většina z nich je otištěna v našem podvědomí. Zapracujeme na zvědomění nefunkčních vzorců a traumat a trpělivou prací NA SOBĚ se jich postupně zbavíme a vyléčíme nebo alespoň počítáme s jejich silným vlivem na náš vztah.
7. Uvědomujeme si, že náš vztah je živý a do jisté míry křehký organismus, který potřebuje neustálou péči (výživu, pozorování, přizpůsobování změnám, ...)
8. Naučíme se "nenásilně" a autenticky komunikovat včetně hluboké intimity a pečujeme průběžně o vzájemné pochopení našich pocitů a myšlenek ve všech důležitých oblastech
9. Uvědomíme si, že "ROMANTICKÝ VZTAH" je určitým vztahovým pohádkovým ideálem, který není přirozeně zabudován do našeho podvědomí a vědomí, a tedy ve většině vztazích nefunguje.
Přestože z výše uvedeného vyznívá pro nás dost pesimistický závěr, že jen stěží se nám podaří vybudovat dlouhodobý a spokojený vztah, tak vás chci vyzvat, abyste na vztahy jako takové nezanevřeli. KAŽDÝ VZTAH JE TEN PRAVÝ , PROTOŽE NÁS MINIMÁLNĚ MŮŽE NĚČEMU NAUČIT. STEJNĚ TAK POKUD BYŤ V KRÁTKODOBÉM VZTAHU ZAŽÍVÁME RADOST A MŮŽEME S DRUHÝM ZAŽÍT HLUBŠÍ INTIMITU, TAK TO NEBYL MARNĚ STRÁVENÝ ČAS A POKUD SE POZDĚJI ROZEJDEME Z NĚJAKÉHO VÁŽNÉHO DŮVODU, TAK MŮŽEME DRUHÉMU PODĚKOVAT A ROZEJÍT SE BEZ VÝČITEK A BOLESTI.