Většina našich reakcí na to, co se děje s námi a v našem okolí je řízena automaticky ( jakýmsi "autopilotem") na základě uložených VZORCŮ (speciálních programů). Tyto programy jsou předpřipraveny v naší "řídící jednotce" ("paměti") a jsou automaticky spuštěny, pokud všechny přijaté indície jsou vyhodnoceny tak, že se jedná o standardní situaci, kterou řeší příslušný "vzorec chování". Většina těchto vzorců nám dobře slouží a i jejich působení formou "autopilota" je v pořádku a to v případě standardních situací a v případech, kdy dlouhé zvažování by nás mohlo ohrozit.
"PUDOVÉ VZORCE" máme v sobě už od narození díky přenosu genetických informací a jsou to zejména vzorce "reflexní" povahy, které zajišťují naše funkce pro přežití ( pud sebezáchovy - chápavý reflex, savý reflex, dýchání, ...reakce na hrozící nebezpečí ... apod.) Některé reakce na podněty jsou velmi rychlé a vlastně si je ani nestačíme uvědomit a ovlivnit jejich průběh. To je proto, že i zlomek vteřiny může rozhodnout o našem přežití.
Dalšími jsou VZORCE PŘEVZATÉ - NAUČENÉ.
Proces učení začíná okamžitě, kdy jsme schopni přijímat podněty z okolí skrze naše smysly a ukládáme si tyto informace zpočátku do "PODVĚDOMÉ PAMĚTI" a to již i v době před narozením u mámy v bříšku.
Hlavní UČENÍ dítěte probíhá v období dětství a to tak, že "ukládání" probíhá velmi rychle a bez jakéhokoliv "výběru" (nasává jako houba), protože se potřebuje co nejrychleji naučit vše potřebné k životu (pohyb, komunikace, reagovat na tělesné potřeby a nebezpečí,...a pod). Toto učení probíhá "odezíráním" vzorců z našeho nejbližšího okolí a to zejména od přirozených autorit - rodičů, ale i skrze vlastní aktivitu - vlastní zkušeností. Přestože dítě většině dějům kolem nerozumí, tak si je pečlivě ukládá a v dospělosti se jimi PODVĚDOMĚ ŘÍDÍ tj NAPODOBUJE vzorce chování rodičů. Přirozené autority jsou později nahrazeny UMĚLÝMI AUTORITAMI (školou a společností). Pokud se v tomto období dítě setká s něčím pro něj "hodně nepříjemným a bolestivým" , tak mohou vznikat tzv. TRAUMATA, která pak mohou ovlivnit chování jedince negativním způsobem po celý zbytek života.
Tak jak si dítě začne uvědomovat samo sebe a SVÉ POTŘEBY, začíná i více (to co vnímá) s nimi porovnávat a skrze tyto potřeby i postupně VĚDOMĚ korigovat, a tak si začne vytvářet i své upravené jedinečné vzorce/návyky. Velikou pomocí pro prověření převzatých vzorců je období puberty.
Vytváření si VLASTNÍCH VĚDOMÝCH VZORCŮ v daleko více řízené podobě probíhá i u DOSPĚLÝCH lidí, kteří si sami již do značné míry svobodně "VOLÍ", co se chtějí naučit, čemu budou věřit a co budou používat jako to, co je i jejich " OSOBNÍ PRAVIDLO", kterým budou řídit svůj život.
V průběhu života jsme díky naším prožitým zkušenostem a měnícím se okolním podmínkám NEUSTÁLE VYZÝVÁNI K přirozenému PROVĚŘOVÁNÍ funkčnosti a k případným změnám NAŠICH VZORCŮ, abychom byli schopni neustále co nejlépe prožívat život. Proto je užitečné se učit prakticky po celý život.
Systém našich vzorců je ale velmi "konzervativní", a tak ke změně VĚDOMÝCH A ZEJMÉNA PODVĚDOMÝCH vzorců a "léčení" traumat většinou ale dochází až na základě silných jedinečných nebo opakovaných prožitků (negativních ale i pozitivních) a zkušeností.
Nezbytnou fází, která tuto změnu umožňuje, je pochopení, že nás ovládají NEFUNKČNÍ VZORCE A TRAUMATA. To se děje skrze SEBEPOZNÁNÍ a IDENTIFIKACE zejména skrytých vzorců a traumat, a z toho vyplývajících příčin opakujících se problémů. Tyto ZVĚDOMĚLÉ příčiny pak posoudíme a pokud je vyhodnotíme jako pro nás nefunkční, tak se můžeme pokusit je změnit a nahradit lepšími (vyléčit TRAUMATA).
Odstranění a "PŘEPROGRAMOVÁNÍ" těchto vzorců je ale dlouhý a nejednoduchý proces, protože většina z nich vznikla v době našeho dětství, kdy jsme vše ukládali nekriticky do svého PODVĚDOMÍ. Tato NESNADNOST změny vzorců je ale i žádoucí pro ochranu "kontinuity" a integrity jednotlivce, ale i společnosti. Tyto vzorce jsou navíc velmi "SILNĚ OTISKNUTY" do naší povahy a i jsme se s nimi do určité míry "SŽILI". Některé vzorce vznikají uměle i přes to, že o nich víme, že nám neslouží a to formou "NÁVYKU" (opakováním),ze kterého se může stát časem "ZLOZVYK".
Proto je třeba se obrnit velikou trpělivostí a pokud opravdu chceme nepotřebné vzorce změnit, tak se nenechat odradit prvním neúspěchem a vytrvat.
Podobné problémy se změnou budeme mít i s VĚDOMÝMI naučenými vzorci. Tato námaha se nám ale určitě vyplatí a pomůže nám se zbavit často zbytečných problémů a přinese nám tak i do života více prostoru pro prožívání radosti a spokojenosti.