TO, CO NEPODPORUJE "ŽIVOT" I PRO OKOLÍ, SAMO SEBE NAKONEC MŮŽE ZNIČIT.

Každá nejvyšší i ta nejnižší forma života je závislá na určitých podmínkách svého okolí. Z těchto podmínek vlastně vzniká určitá PŘIROZENÁ ZÁVISLOST MEZI JEDINCEM A OKOLÍM.
To vyžaduje po jedinci během života určitou "SPOLUPRÁCI" s okolím, která ale obsahuje i určitou formou "PARAZITISMU".
Podle mne existují dvě základní formy parazitismu:  
DESTRUKTIVNÍ A SYMBIOTICKÝ.
Výchozí je symbiotický, který ale může přejít v destruktivní, pokud dojde k překročení určité míry nutné pro přežití "spolupracovníka" (okolí - HOSTITELE).
To nás a vlastně vše živé předurčuje a motivuje ke SPOLUPRÁCI  S "OKOLÍM" ( "symbiotickému parazitizmu" ).
Existence života ve všech formách je závislá na "spolupráci " s okolím  (nenarušování nutných podmínek pro vlastní přežití, ale i přežití  okolí ).
Pro nás lidi to znamená neustálé hledání způsobu HARMONICKÉ koexistence s OKOLÍM, kdy svým životem nenarušíme podstatné podmínky nutné pro přežití všech potřebných forem života.
Není možné tedy žít bezohledně vůči svému okolí.
Dává to i širší obsah známému pravidlu "ŽÍT A NECHAT ŽÍT". 
V přírodě je mnoho příkladů, kdy ale jedena forma  života se živí druhou, což je příkladem "totálního destruktivního parazitizmu" z důvodu vlastního přežití.
I tato forma přežívání "predátora" na úkor jiné formy života ale má své meze a míru, kdy by mohlo dojít k "vyhlazení zdroje potravy" a tím i ohrožení vlastního života "predátora".
Díky vyšší úrovní vědomí se lidé stali na Zemi nejnebezpečnějšími a nejmasovějšími "PREDÁTORY".  
Vědomí v rukou lidí by se mohlo možná stát "Danajským darem", kdy by lidské společenství bylo schopno při neuváženém jednání zničit vše živé na Zemi včetně sebe.
Určitou podle mne nepřirozenou formou "predátorství, kanibalismu a zneužití inteligence" je zabíjení  lidí mezi sebou navzájem, protože člověk může přežít, aniž by se musel "živit" těly jiných lidí nebo je usmrtit kvůli jiným zájmům.