VYBÍRÁME SI DOBŘE PARTNERA (KU) ?

Než vstoupíme do vztahu, tak by bylo dobré si uvědomit, co od vztahu očekáváme a zda naše očekávání může vůbec ten druhý naplnit?
Zda náš vztah může být vyrovnaný a láskyplný a není zatížen nějakou formou závislosti ?
Ač to zní jako chovaní zvířat, tak by nám měl ten druhý "vonět" a měl by nás nějak "nepochopitelně" vzrušovat a přitahovat.
Bylo by dobré opustit "pohádkové a romantické" představy o "princi, který jednou přijede na bílém koni".
Nemůžeme si myslet, že existuje zcela kompatibilní partner a nebo, že se časem změní tak, že nám bude zcela vyhovovat.
Se žádným partnerem nemůžeme dělat JEN  to co chceme a nedělat NIC z toho , co nechceme.
Jsme rozdílní jedinci a vždy budou existovat rozdíly, které nám budou přinášet zákonité problémy. Důležité je, aby nebyly podstatné.
Je důležité, aby nás soužití vzájemně neničilo, ale vlastně aby nás  rozdíly inspirovaly k většímu pochopení a respektu k odlišnosti druhého a docházelo i k určitému " emočnímu otužování" a i nám to pomáhalo v sebepoznání a růstu našeho vědomí. Nemělo by nás soužití ani dlouhodobě vyčerpávat.
Pro dlouhodobý vztah potřebujeme i to, aby nám přinášel i dostatek přiměřené svobody a RADOSTI a dával nám i dostatek prostoru pro prožívání LÁSKY jak fyzické tak emoční.
Pokud chceme vylepšit náš časem slábnoucí vztah a eliminovat zákonité problémy, tak nejvíce tomu pomůžeme  prací na sobě a to zejména sebepoznáním, sebe přijetím, sebeláskou a přijetím i nepodstatných odlišností partnera.
Velmi důležité je naučit se AUTENTICKY KOMUNIKOVAT svoje pocity a potřeby a vyhnout se přitom "boji" a zbytečným zraněním a to formou "NENÁSILNÉ KOMUNIKACE".  Problémy NEodkládat a "NEzametat pod koberec", ale průběžně ,vytrvale ale trpělivě komunikovat a řešit.
ČASTO se stává, že se PO ČASE objeví nějaké zpočátku skryté rozdílnosti a s tím spojené problémy, které se nám pak nedaří dlouhodobě řešit a začneme uvažovat o rozchodu.
Není řešením rozchodem od problémů "utéci", protože některé problematické vlastnosti si odneseme s sebou a budou nám přinášet problémy i v novém vztahu.
Na druhou stranu nelze partnera "vychovat" a přinutit ho ke změně, pokud se sám nechce změnit.
Pokud on sám se nakonec pro změnu přeci jenom dobrovolně rozhodne, tak není ještě zdaleka vyhráno a ani není jisté, že se mu podaří i tuto změnu v sobě zrealizovat (příčiny našeho chování jsou hluboké a někdy ani nejsme schopni je sami bez cizí pomoci změnit).
Někdy stačí změnit naše názory a pak se i v našich očích "změní" i partner. 
Pokud nejsme přes upřímnou snahu schopni se oba dostatečně změnit , aby naše soužití nám dávalo smysl a přinášelo více pozitiv než negativ, tak je lepší se rozejít.
KAŽDÝ z partnerů nese svůj díl odpovědnosti za problémy ve vztahu ( většinou 50/50) a nelze si myslet (vyjma triviálních patologických příčin), že za problém odpovídá JEN ten druhý.
Partnera opouštíme, abychom mohli jít dál ve svém rozvoji a i jemu umožnit zase i jeho změnu k lepšímu.
Je na místě i při rozchodu partnerovi poděkovat, protože nám vždy umožňuje se uvidět v partnerském ZRCADLE a i bývá velmi dobrým a silným pomocníkem ("drsným" učitelem) na naší cestě k sebepoznání a případné změně k lepšímu.
Držím Nám všem palce na naší dobrodružné cestě "pralesem" vztahů. To že partneři spolu vydrží delší dobu, je vždy malý zázrak a stojí hodně úsilí, trpělivosti a  to bez lásky (a někdy bez cizí pomoci) ani není možné.