Pokud zažíváme v životě dlouhodobě spokojenost a občas i štěstí, tak jsme pochopili, o čem je život a zažíváme tak i dostatek radosti a přirozené starosti nás nedeprivují a dokážeme se s nimi vyrovnat a nebo je vnímat jako výzvu a jsou zdrojem zlepšování.
Pokud naopak zažíváme dlouhodobě nespokojenost a málo radosti, tak by bylo dobré se zamyslet nad svým životem a zabývat se tím, co nám to způsobuje?
Něco z toho lze pochopit a přijmout jako přirozenou součást a NETRÁPIT SE TÍM.
To, co identifikujeme a pochopíme jako zbytečné až škodlivé, postupně odstraňovat a nahradit funkčnějšími postoji a vzorci chování ....
Jsem přesvědčen, že život se nežije pro to, abychom TRPĚLI, ale abychom mohli ZAŽÍVAT RADOST A BYLI SPOKOJENÍ.
ŽIVOT JE UTRPENÍ NEBO SPOKOJENOST?
30.03.2021 14:53